Bůh, kapitalismus, pštros a video
Československý film Dědictví aneb Kurvahošigutntág byl natočen po revoluci v roce 1992. Několikrát je zde referováno o změně státního uspořádání a jsou zde taktéž zobrazeny charaktery, které se ke konci socialistické éry staví rozdílně. Bohumil, hlavní postava filmu, apeluje na své kolegy, aby “byli rádi, že už je to za nimi”. Jeho kolega dřevorubec se naopak holedbá, že “byl komunista, je komunista a bude komunista”. Dokonce i samotný film jako celek jako by zdánlivě divákovi předkládal názor, který by se dal označit za kritiku hromadění majetku.
Na dějové přímce filmu můžeme pozorovat dvě změny stavu věcí: Bohumilovo zbohatnutí – změnu stavu z chudoby do blahobytu – a poté opětovnou ztrátu majetku. Tyto dvě hlavní události jsou zasazeny do identického prostoru, kterým je Bohumilovo stavení. Po zbohatnutí do něj přibyde bázen v zemi, luxusní postel, televize se satelitním přijímačem atd., ale jinak se tato žalostně vyhlížející barabizna žádným výrazným způsobem nepromění. Možná kvůli krátkému časovému trvání Bohumilova bohatství, možná kvůli ilustraci toho, že s nabytými penězi se život zásadnějším způsobem nepromění, protože věci stále slouží k tomu stejnému; dům například k tomu, aby poskytl člověku přístřeší a útočiště.
Pohleďme nyní na tyto dvě dějové peripetie v tom smyslu, jak se spolu s nimi proměňuje hlavní postava, Bohuš. Asi nejdůležitější scéna ze stavu před zbohatnutím je, když napilí dřevorubci během pracovní doby leží s naprostou spokojeností v trávě a Bohumil začne opěvovat krásy přírody; žádná žízeň po moci ani po bohatství z něj nevyzařuje, jen čirá radost. Z této scény i z těch předcházejících je patrné, že mu nic nechybí. V hospodě pronáší větu:“kde bysme vzali peníze?”, jako by mu vůbec nevadilo, že nemá ani na zaplacení útraty. Má kolem sebe totiž přátele a pivo mu točí žena, která je zároveň jeho milenkou. Má opravdové “bohatství”.
Bohumil s nabytými penězi o toto zmíněné “bohatství” svou vlastní vinou přichází. Po první změně stavu se najednou peníze – doposud okrajová záležitost – dostávají do centra dění. Bohuš ale zjišťuje, že přátele si nemůže koupit penězi, protože ti v jeho chování začnou pociťovat sklony k despocii (“taky bych dělal machra, kdybych dědil”). Výčepní Vlasta už mu není dost dobrá. Narazí na prostitutku Irenu, nabídne jí blahobyt a ona přijme. Jakmile však dojde ke druhé změně stavu – opět bez bohatství –, Irena se balí a nereaguje ani na Bohumilův apel, že “ji ma rád i bez peněz”. Zjistí, že ani lásku si nekoupí penězi; za materiální hodnotu lze totiž opět směnit jen materii – v tomto případě tělesnou lásku.
Bohumil ale není špatný člověk; má například sociální cítění s ostatními obyvateli vsi i se zaměstnanci cihelny náležící k jeho majetku. Je také už od počátku filmu zobrazen jako křesťan, který počítá s tím, že dění na světě řídí Bůh. Věřit je pro něj něco naprosto přirozeného, což více než dobře ilustruje legendární hláška, jíž Bohumil v restauraci spraží manželku doktora Ulricha. V té hlášce (“Však vašu p**u jsem taky neviděl a věřim, že ju mate.”) se zrcadlí jednak Bohumilova prostota, a jednak nesmírná duchovní hloubka. Bohumil věří, že Bůh – ať už je podoba stvořitele a hybatele dění na zemi jakákoliv – sestrojil svět jako dokonalý systém; i doktorku Ulrichovou stvořil jako ostatní ženy a nadělil jí tedy stejným dílem. Dále si vzpomeňme na scénu, kde Bohumil, zjistiv, že jeho majetek čítá miliony, vyběhne z taxíku do pole, děkuje Bohu a ujišťuje ho, že “věděl, že je”. Jakmile ho o bohatství Bůh zase připraví, setkává se s andělem – poslem božím – a zjišťuje, že dění v tomto fikčním světě opravdu řídí Bůh (“já vím, Bohumile, já vím”), který se snad i baví tím, co se stane, když nadělí člověku jmění a poté ho o něj zase připraví.
Etickou výpovědí filmu tedy není, že kapitalismus je apriorně špatný, jen jsou vedle něj stavěny opravdové hodnoty. Film je zasazen do porevoluční doby, kdy bylo možné poměrně rychle zbohatnout, ale poukazuje také na zhoubný vliv bohatství na člověka. Zároveň i ukládá diváku nutnost zůstat dobrým člověkem ať už díky křesťanské víře jako v případě Bohumila, nebo díky čemukoliv jinému, co posiluje víru v lidskost; jenom ne víru v ekonomiku. Toto sdělení filmu je naprosto aktuální pro současnou západní civilizaci, která pro samé ždímání ekonomiky zapomněla na to lidské. Film jako by předvídal současnou převahu materiálna na úkor duchovna; ekonomické prosperity na úkor humanity. ("Tak, a teď si vás koupím všecky!”)
Václav Junek
Ekonomická sebevražda
Několik poznámek z četby Kafkovy Proměny, kde se dá nalézt i klíč k tomu, jak ustát jednu z nejrozšířenějších chorob 21. století.
Václav Junek
O ko(rona)medii
O koronavirové pandemii přišla řeč na tomto kanálu již na jaře, kdy se psalo o možnostech stát se lepším člověkem a převzít odpovědnost za své konání vůči přírodě. Dnes chce autor pouze povzbudit, nebo dokonce pobavit.
Václav Junek
Dobrý, zlý, nebo ošklivý?
Aneb o tom, jak i sledování westernů může přinést zamyšlení směřující až k samotné hranici našeho myšlení, kterou se můžeme pokusit narýsovat, ale nikdy nám nebude dáno ji překročit a nahlédnout za ni.
Václav Junek
Koronapokalypsa
Zaslechnutý útržek rozhovoru v hromadném dopravním prostředku: „to je podle mě od Boha jen zkouška, nic jiného," říká klidným hlasem asi třicetiletý muž své družce, když vynáší kočárek i s dítětem z vagónu metra.
Václav Junek
O korona-moru a vyžraných regálech
Intuitivně jsem sáhl po románu Mor (1947) od Alberta Camuse, abych se dočetl, že se z něj během posledních dnů stal v Itálii bestseller.
Václav Junek
Izolovaná společnost
Proč nám sociální média komplikují život a jdou proti přirozenému vývoji myšlení? Proč je špatné uzavírat se do názorového vakua? Proč je dobré se hádat, mít konflikty, a ne se jim vyhýbat?
Václav Junek
O nemoci k smrti
Pár řádků o krizi moderního člověka a o možnostech, jak se s nejrozšířenější lidskou chorobou vyrovnat.
Václav Junek
Úvahy o nadčlověku
Nietzscheho myšlenka, že člověk není konečným vývojovým článkem, ale pouze mostem k nadčlověku, je stále svěží v době, která se extrémně rychle vyvíjí, zatímco člověk stojí na místě.
Václav Junek
Svoboda těla, vězení ducha
V digitálním světě trávíme čím dál více času. Až by se dalo tvrdit, že pomalu pohlcuje našeho ducha. Nepůsobí na vás spolucestující v metru se zraky zabořenými do displayů chytrých telefonů jako těla bez duše?
Václav Junek
Proč si nerozumíme? Aneb něco málo k filozofii jazyka
„Nejdůležitější dnes je, aby člověk uměl napsat větu, která má začátek, prostředek a konec,“ řekl filozof Miroslav Petříček do mikrofonu Českého rozhlasu na otázku, jaké univerzální hodnoty se snaží vštěpovat svým potomkům.
Václav Junek
Stabilizovat společnost podle Číny?
Náš prezident se nechal před časem na jedné ze svých cest do Číny slyšet, že se tam chystá hledat inspiraci ke stabilizaci společnosti. Inspirativní není současný establishment, nýbrž to, jak Číňané myslí už skoro tři tisíciletí.
Václav Junek
Sociální média – zrcadla našich duší?
V tomto článku se pokusím zasadit fenomén sociálních médií do širšího historického kontextu spojeného se svobodou slova a pluralitou informací.
Václav Junek
Donald Trump jako fikční postava
Historik Timothy Snyder tvrdí, že USA se stále více přibližují východním nedemokraciím. Minimálně v tom, jakým způsobem se tam nakládá s fakty...
Václav Junek
Rodina je základ liberálního státu?
Nově zvolený předseda KDU-ČSL pan Výborný se obává o budoucnost institutu manželství – stěžejního korpusu fungující společnosti – a chce nyní začít dělat všechno proto, aby manželství nekončila. Jde to ale jinak než represemi?
Václav Junek
Sex jako komodita aneb Láska za časů digitálna
O tom, jak jsme na cestě k civilizovanosti začali ztrácet na své vlastní lidské přirozenosti...a o pohlavní lásce a jejích dnešních podobách.
Václav Junek
Hudba z jiného světa
Pár poznámek k hudbě, které už jsem chtěl hodně dlouho sepsat, ale jak známo, o tom se píše velmi složitě. Hudba totiž překračuje hranice našeho světa a o takových věcech by se podle Wittgensteina mělo raději mlčet.
Václav Junek
Digitální predestinace
Několik poznámek k našemu pobývání ve virtuálním světě a k tomu, jak nám tento svět sám deteminuje další bytí v něm.
Václav Junek
Labyrint konzumu a ráj srdce
Procházeje jedním nákupním centrem jsem se nedávno ocitl ve svízelné situaci – nemohl jsem najít cestu ven a musel jsem bloudit.
Václav Junek
Pohlreich, Babica a populární kultura
Pár poznámek k populární kultuře a k tomu, jak ji v knize Jak rozumět populární kultuře (2018) vymezuje John Fiske, a příklad z oblasti české televizní gastronomie.
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 582x