Pohlreich, Babica a populární kultura
1. Populární kultura
Populární kultura bývá mnohdy mylně stavěna na roveň s kulturou masovou. Obě se však shodují v ekonomickém aspektu. Populární i masová kultura se skládají z komodit určených ke konzumaci, které mají mocenským subjektům, od nichž komodity putují, generovat zisk. Rozdíl však je v tom, že masová kultura se ke konzumentům dostává ve své finální podobě, respektive nevyžaduje po čtenáři (divákovi) žádné úsilí – vzniká tedy shora. Čtenáři masové kultury čtou předkládaný text (knihu, film, hudbu atd.) podle dominantního kódu vloženého původcem textu.
Populární texty mají opačný charakter, co se recepce týče. Populární kultura nevzniká spolu s komoditou, ale až v samotném procesu recepce, kdy čtenář sám vytváří z textu vlastní významy, které jsou nutně v opozici k dominantnímu kódu; jde o demokratický způsob čtení. V textu, jenž čtenáři umožňuje produkování vlastních významů, nejsou populární způsoby recepce přímo obsaženy, ale pouze naznačeny. Čtenáři jsou tyto způsoby zřejmé hned, ale všimne si pouze těch, které jsou relevantní pro jeho společensko-kulturní kontext. Populární kultura tedy vzniká ze spoda.
Pro názornou demonstraci Fiske odkazuje k Umbertu Ecovi a jeho příkladu s reklamou na ledničku. Příslušník střední třídy přečte reklamu tak, jak byla původně myšlena, a půjde si ledničku koupit (nevytváří vlastní významy, tedy se nepodílí na populární kultuře). Je pouze zasažen mocí subjektu, jehož reklamu zhlédl. Naopak třeba příslušníka pracující třídy může reklama popudit k tomu, aby se rozlítil nad nespravedlivým systémem, ve kterém si on koupi ledničky dovolit nemůže. Tím tento divák vnukne reklamě na ledničku vlastní význam relevantní pro jeho každodenní životní situaci. Vytvářením vlastních významů se divák brání mocenskému tlaku vloženému do reklamy.
2. Pohlreich a Babica
Stále ještě rád sleduji pořady z oblasti gastronomie. Každý samozřejmě zná českou kuchařskou superstar Zdeňka Pohlreicha; někdo o něm hovoří jako o autoritě, někdo říká, že je zbytečně přeceňovaný a někdo zase, že jeho vaření je snobské, nabubřelé a že podle jeho receptů normální člověk neuvaří. Všimněme si, že už zde jsem nastínil tři způsoby, jimiž se Pohlreichovy kulinářské show dají konzumovat.
Mocenský význam je u Pohlreicha více než zřejmý. Jeho recepty vyžadují přísné dodržování tradičních pracovních postupů a používání čerstvých surovin a hlavně takových, které kuchař zmiňuje – mnohdy jde i o drahé a hůře dostupné potraviny či ingredience. Většinou i výslovně upozorňuje, aby se diváci vyvarovali náhražek, jinak nedosáhnou kýženého výsledku. Hlavním rysem Pohlreichovy kuchyně je tedy řád.
Ti, kterým svazující pravidla vadí, dokonce se jimi cítí znevýhodněni, spíše přepnou na Babicovy dobroty. Jiří Babica totiž z Pohlreichových pořadů – sám se o nich ironicky zmiňuje – vytváří své vlastní významy. Aspektem jeho kuchyně je především chaos. Babica ve své kuchyni stanovuje pravidla pro přípravu pokrmů jen z toho důvodu, aby je okamžitě porušil. Řekne například, že se chystá uvařit řecké jídlo, ale použité ingredience i samotný výsledek jsou spíše jen jakási česká parodie na řeckou kuchyni. Dále použije určité ingredience, které může laskavý divák klidně nahradit něčím jiným, co má každý rád nebo co má zrovna ve spíži. Babicovou specialitou je občasné použití hůře dostupné suroviny, kterou by nejspíše použil Pohlreich, jen proto, aby mohla být záhy nahrazena dostupnou alternativou.
Babica po divákovi nevyžaduje ani přesné dodržováni postupů. Pokud tedy například divákovi není po chuti skoro hotový pokrm dát ještě na deset minut do trouby zapéct, nemusí; pokud se mu nechce nezdravě smažit, může péct atd. Z toho plyne, že Babicova show primárně není o vaření, neboť podle jeho postupů přístupných jakékoliv odchylce je možné pokaždé uvařit úplně jiné jídlo. Hlavní je ona absence té moci, která je v ostatních kulinářských pořadech patrná.
Babicovy dobroty jsou pořadem, který se zdá být na straně diváka, nesnaží se ho disciplinovat; mezi ním a divákem je demokratický vztah. Stejně tak ale jako Pohlreichova show má i ta Babicova strukturu, jež divákovi umožňuje produkci vlastních významů. Na internetové televizi je například soubor Babicových videoreceptů opatřených ironickými komentáři od jednoho z diváků, který neoceňuje jeho neprofesionální přístup k vaření. To je právě ten typ diváka, který má raději Pohlreichovy vyumělkované recepty a je nejspíš i v ekonomické situaci umožňující mu navštěvovat Pohlreichovy restaurace, nad jejichž ceníkem by se zase mnozí jiní rozlítili podobně jako nad reklamou na ledničku.
Václav Junek
Ekonomická sebevražda
Několik poznámek z četby Kafkovy Proměny, kde se dá nalézt i klíč k tomu, jak ustát jednu z nejrozšířenějších chorob 21. století.
Václav Junek
O ko(rona)medii
O koronavirové pandemii přišla řeč na tomto kanálu již na jaře, kdy se psalo o možnostech stát se lepším člověkem a převzít odpovědnost za své konání vůči přírodě. Dnes chce autor pouze povzbudit, nebo dokonce pobavit.
Václav Junek
Dobrý, zlý, nebo ošklivý?
Aneb o tom, jak i sledování westernů může přinést zamyšlení směřující až k samotné hranici našeho myšlení, kterou se můžeme pokusit narýsovat, ale nikdy nám nebude dáno ji překročit a nahlédnout za ni.
Václav Junek
Koronapokalypsa
Zaslechnutý útržek rozhovoru v hromadném dopravním prostředku: „to je podle mě od Boha jen zkouška, nic jiného," říká klidným hlasem asi třicetiletý muž své družce, když vynáší kočárek i s dítětem z vagónu metra.
Václav Junek
O korona-moru a vyžraných regálech
Intuitivně jsem sáhl po románu Mor (1947) od Alberta Camuse, abych se dočetl, že se z něj během posledních dnů stal v Itálii bestseller.
Václav Junek
Izolovaná společnost
Proč nám sociální média komplikují život a jdou proti přirozenému vývoji myšlení? Proč je špatné uzavírat se do názorového vakua? Proč je dobré se hádat, mít konflikty, a ne se jim vyhýbat?
Václav Junek
O nemoci k smrti
Pár řádků o krizi moderního člověka a o možnostech, jak se s nejrozšířenější lidskou chorobou vyrovnat.
Václav Junek
Úvahy o nadčlověku
Nietzscheho myšlenka, že člověk není konečným vývojovým článkem, ale pouze mostem k nadčlověku, je stále svěží v době, která se extrémně rychle vyvíjí, zatímco člověk stojí na místě.
Václav Junek
Svoboda těla, vězení ducha
V digitálním světě trávíme čím dál více času. Až by se dalo tvrdit, že pomalu pohlcuje našeho ducha. Nepůsobí na vás spolucestující v metru se zraky zabořenými do displayů chytrých telefonů jako těla bez duše?
Václav Junek
Proč si nerozumíme? Aneb něco málo k filozofii jazyka
„Nejdůležitější dnes je, aby člověk uměl napsat větu, která má začátek, prostředek a konec,“ řekl filozof Miroslav Petříček do mikrofonu Českého rozhlasu na otázku, jaké univerzální hodnoty se snaží vštěpovat svým potomkům.
Václav Junek
Stabilizovat společnost podle Číny?
Náš prezident se nechal před časem na jedné ze svých cest do Číny slyšet, že se tam chystá hledat inspiraci ke stabilizaci společnosti. Inspirativní není současný establishment, nýbrž to, jak Číňané myslí už skoro tři tisíciletí.
Václav Junek
Sociální média – zrcadla našich duší?
V tomto článku se pokusím zasadit fenomén sociálních médií do širšího historického kontextu spojeného se svobodou slova a pluralitou informací.
Václav Junek
Donald Trump jako fikční postava
Historik Timothy Snyder tvrdí, že USA se stále více přibližují východním nedemokraciím. Minimálně v tom, jakým způsobem se tam nakládá s fakty...
Václav Junek
Rodina je základ liberálního státu?
Nově zvolený předseda KDU-ČSL pan Výborný se obává o budoucnost institutu manželství – stěžejního korpusu fungující společnosti – a chce nyní začít dělat všechno proto, aby manželství nekončila. Jde to ale jinak než represemi?
Václav Junek
Sex jako komodita aneb Láska za časů digitálna
O tom, jak jsme na cestě k civilizovanosti začali ztrácet na své vlastní lidské přirozenosti...a o pohlavní lásce a jejích dnešních podobách.
Václav Junek
Hudba z jiného světa
Pár poznámek k hudbě, které už jsem chtěl hodně dlouho sepsat, ale jak známo, o tom se píše velmi složitě. Hudba totiž překračuje hranice našeho světa a o takových věcech by se podle Wittgensteina mělo raději mlčet.
Václav Junek
Digitální predestinace
Několik poznámek k našemu pobývání ve virtuálním světě a k tomu, jak nám tento svět sám deteminuje další bytí v něm.
Václav Junek
Labyrint konzumu a ráj srdce
Procházeje jedním nákupním centrem jsem se nedávno ocitl ve svízelné situaci – nemohl jsem najít cestu ven a musel jsem bloudit.
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 582x