Stabilizovat společnost podle Číny?
Narazíte-li v novinách na informace o občanském žití v Číně, všimnete si několika zvláštních rysů chování, k nimž Číňané ve většinovém případě inklinují. Tyto návyky zaznamenáte proto, že se výrazně vymykají evropským standardům. Číňané mají jednak vysokou úctu k autoritám, jednak jejich chování vykazuje vysokou míru vnější slušnosti, úcty a dodržování společenských vzorců chování.
Dlouhá tradice může klamat tím, že jde o vrozené dispozice. Jde však o vliv myšlení starověkého učitele Konfucia, které se v průběhu čínských dějin vpilo do státotvorby v takové míře, že jeho silně hierarchickým rozvržením neotřásl ani komunistický převrat. Ten ho naopak obrátil ve svůj prospěch.
Otec má být otcem, syn má být synem
Konfucius spatřoval dokonale fungující společnost v tom, že každý jedinec, který se na ní podílí, se co nejlepším možným způsobem snaží naplnit svůj úděl, jenž mu ve společnosti náleží. Pro tuto společenskou síť byl Konfuciovi vzorem nebeský řád. Pokud tedy měla společnost fungovat harmonicky, měl se v ní dodržovat stejný řád, jakým je ten nebeský s jasně danou hierarchickou strukturou, na jejímž vrcholu stojí někdo, kdo tomu všemu vládne, a pod ním odpovědné podřízené instance. Konfuciova nauka je někde na hraně mezi filozofií a náboženstvím – věří se v nebeský řád, který je však pouze vzorem pro praktický život – starostí člověka má být jeho pozemské bytí.
Inspirován nebeským řádem tedy Konfucius do našeho světa promítá dva společenské modely fungující na stejném principu: model veřejný a soukromý. Veřejný model se zakládá na vztahu panovník – podřízený, zatímco soukromý model znázorňuje vztah otec – syn. Obě tato schémata drží pohromadě pojivem, jímž jsou rituály – nepsaná, ale společensky očekávaná pravidla.
Jak pochopit význam rituálů Konfucius nejlépe demonstroval na vztahu učitel – žák. Žákovým údělem je projevovat svému učiteli úctu, naslouchat mu a učit se od něj správným mravům. Učitel má zase za žáka odpovědnost a má mu být dobrým vzorem v chování. Rituál je tedy jakýsi princip ustálené zvyklosti – žákovi nic nepředepisuje to, jak se má vůči učiteli chovat, ale společenský rituál předpokládá, že žák bude učiteli skládat pokoru.
Tím, že člověk dodržuje společenské rituály a činí „co je dobré a správné“, stává se dle Konfucia vůbec nejdokonalejší možnou lidskou bytostí – tzv. žen –, která vyniká vnější korektností za každé životní okolnosti. Každý má zkrátka své místo a má činit nejlépe pro to, aby tento úděl naplňoval: otec a panovník mají být učitelé svým synům a podřízeným, zatímco synové a podřízení mají být dobrými žáky svým otcům a panovníkům. Tím má být udržován nebeský řád i na zemi.
Kromě rituálů klade Konfuciovo učení velký důraz na vzdělání. To však není považováno za hromadění faktů, ale za rozšiřování našeho povědomí o morálních hodnotách účelných k lepšímu chování – učit se těmto hodnotám měl každý právě od člověka, který stojí hierarchicky nad námi (dostal se výš právě díky přesahu jeho schopnosti chovat se). Rituály vždy souvisí s tím, že se jím naučíme od nějakého vzoru. Žádné vzdělání ani kultura nemá u Konfucia význam, pokud neučí mravnosti – vše má ryze praktický účel. I Konfuciova nauka ho do dvacátého století měla, když každý, kdo chtěl získat místo ve státní správě, musel prokázat její znalost. Číňané nejsou idealističtí, jsou naopak velmi praktičtí. Nesnaží se vzepřít nastolenému systému, ale co nejlépe v něm uspět.
Jediové – strážci rituálů
Hlavním organizačním principem Konfuciovy ideální společnosti jsou pravidla, která nejsou legislativně vynucovaná, ale platí za nepsaná a očekávaná. Na podání ruky není nikde předpis, není to tedy vyžadováno, ale je to očekáváno. Je to slušnost, která vytváří společenské vztahy a vytváří řád ve společnosti. Je slušností pozdravit, popřát dobrou chuť, uvolnit staršímu svou židli a vůbec být k němu uctivý atd. Tohle všechno děláme ne proto, že bychom sami chtěli, ale protože jde o ustálené rituály, které jsou společensky žádané.
Jako má politika své formální zákony, má i své neformální, nepsané zákony – rituály. Liberální demokratické zřízení spíše než na principu zákazů stojí na automatickém dodržování pravidel slušnosti. V současné politice ale chybí nějaká morální odpovědnost, nemluvě o absenci povinnosti panovníka být svým poddaným vzorem etiky; být jim učitelem.
Demokracie ale kromě víry ve slušnost nemá žádnou pojistku v dodržování dobrých mravů a neformálních pravidel. Nedokáže ani sama sebe ochránit před vlastní zkázou. Fanoušci filmové ságy Star Wars si vzpomenou na galaktickou demokratickou republiku. Ani ve fikčním světě Star Wars se demokracie nepovažuje za soběstačnou a samozřejmou. Proto zde existuje vyšší instance, která dodržování pravidel demokracie dozoruje. Tou instancí je řád rytířů jedi. Galaktická republika se slušností až zas tak nepočítala a vytvořila pro tyto případy jakousi pojistku demokracie chránící před hledači skulinek, které legislativa umožňuje.
Chtěl jsem zde ukázat Konfuciovo učení jako zdroj inspirace pro současný stav politiky. Faktem ale je, že i Komunistická strana Čínské lidové republiky dokázala spojením jeho tradice s marxistickou ideologií (byť v současné podobě silně naředěnou tržním kapitalismem) sestrojit model společnosti – model represivní společnosti založený na oportunismu, strachu a nacionalismu. Kdo chce v této společnosti uspět, musí dodržovat její rituály, mezi něž patří i (alespoň předstíraná) oddanost straně.
Václav Junek
Ekonomická sebevražda
Několik poznámek z četby Kafkovy Proměny, kde se dá nalézt i klíč k tomu, jak ustát jednu z nejrozšířenějších chorob 21. století.
Václav Junek
O ko(rona)medii
O koronavirové pandemii přišla řeč na tomto kanálu již na jaře, kdy se psalo o možnostech stát se lepším člověkem a převzít odpovědnost za své konání vůči přírodě. Dnes chce autor pouze povzbudit, nebo dokonce pobavit.
Václav Junek
Dobrý, zlý, nebo ošklivý?
Aneb o tom, jak i sledování westernů může přinést zamyšlení směřující až k samotné hranici našeho myšlení, kterou se můžeme pokusit narýsovat, ale nikdy nám nebude dáno ji překročit a nahlédnout za ni.
Václav Junek
Koronapokalypsa
Zaslechnutý útržek rozhovoru v hromadném dopravním prostředku: „to je podle mě od Boha jen zkouška, nic jiného," říká klidným hlasem asi třicetiletý muž své družce, když vynáší kočárek i s dítětem z vagónu metra.
Václav Junek
O korona-moru a vyžraných regálech
Intuitivně jsem sáhl po románu Mor (1947) od Alberta Camuse, abych se dočetl, že se z něj během posledních dnů stal v Itálii bestseller.
Václav Junek
Izolovaná společnost
Proč nám sociální média komplikují život a jdou proti přirozenému vývoji myšlení? Proč je špatné uzavírat se do názorového vakua? Proč je dobré se hádat, mít konflikty, a ne se jim vyhýbat?
Václav Junek
O nemoci k smrti
Pár řádků o krizi moderního člověka a o možnostech, jak se s nejrozšířenější lidskou chorobou vyrovnat.
Václav Junek
Úvahy o nadčlověku
Nietzscheho myšlenka, že člověk není konečným vývojovým článkem, ale pouze mostem k nadčlověku, je stále svěží v době, která se extrémně rychle vyvíjí, zatímco člověk stojí na místě.
Václav Junek
Svoboda těla, vězení ducha
V digitálním světě trávíme čím dál více času. Až by se dalo tvrdit, že pomalu pohlcuje našeho ducha. Nepůsobí na vás spolucestující v metru se zraky zabořenými do displayů chytrých telefonů jako těla bez duše?
Václav Junek
Proč si nerozumíme? Aneb něco málo k filozofii jazyka
„Nejdůležitější dnes je, aby člověk uměl napsat větu, která má začátek, prostředek a konec,“ řekl filozof Miroslav Petříček do mikrofonu Českého rozhlasu na otázku, jaké univerzální hodnoty se snaží vštěpovat svým potomkům.
Václav Junek
Sociální média – zrcadla našich duší?
V tomto článku se pokusím zasadit fenomén sociálních médií do širšího historického kontextu spojeného se svobodou slova a pluralitou informací.
Václav Junek
Donald Trump jako fikční postava
Historik Timothy Snyder tvrdí, že USA se stále více přibližují východním nedemokraciím. Minimálně v tom, jakým způsobem se tam nakládá s fakty...
Václav Junek
Rodina je základ liberálního státu?
Nově zvolený předseda KDU-ČSL pan Výborný se obává o budoucnost institutu manželství – stěžejního korpusu fungující společnosti – a chce nyní začít dělat všechno proto, aby manželství nekončila. Jde to ale jinak než represemi?
Václav Junek
Sex jako komodita aneb Láska za časů digitálna
O tom, jak jsme na cestě k civilizovanosti začali ztrácet na své vlastní lidské přirozenosti...a o pohlavní lásce a jejích dnešních podobách.
Václav Junek
Hudba z jiného světa
Pár poznámek k hudbě, které už jsem chtěl hodně dlouho sepsat, ale jak známo, o tom se píše velmi složitě. Hudba totiž překračuje hranice našeho světa a o takových věcech by se podle Wittgensteina mělo raději mlčet.
Václav Junek
Digitální predestinace
Několik poznámek k našemu pobývání ve virtuálním světě a k tomu, jak nám tento svět sám deteminuje další bytí v něm.
Václav Junek
Labyrint konzumu a ráj srdce
Procházeje jedním nákupním centrem jsem se nedávno ocitl ve svízelné situaci – nemohl jsem najít cestu ven a musel jsem bloudit.
Václav Junek
Pohlreich, Babica a populární kultura
Pár poznámek k populární kultuře a k tomu, jak ji v knize Jak rozumět populární kultuře (2018) vymezuje John Fiske, a příklad z oblasti české televizní gastronomie.
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 582x