Ekonomická sebevražda

Několik poznámek z četby Kafkovy Proměny, kde se dá nalézt i klíč k tomu, jak ustát jednu z nejrozšířenějších chorob 21. století. 

Po letech jsem se začetl do povídky Proměna od Franze Kafky začínající větou „Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz“. Nejprve se hlavní postava v nové kůži rozkoukává a hned zkraje začne za tento neduh vinit své povolání obchodního cestujícího, kde musí vstávat časně z rána a denně být na cestách – zkrátka začne hledat příčinu proměny ve své přepracovanosti. Když ale ciferník budíku Samsovi sdělí, že už měl být hodinu a půl na cestách, začne se překotně snažit dostat své nové tělo z postele. Přes všechen ten ranní shon ale dočista zapomene na bizarní situaci, v níž se nachází, a tím pádem i na to, že v této podobě už coby obchodní cestující nebude společnosti, kde je zaměstnán, nic platný. 

Hlavní absurdita, jež Řehořovi nápadně uniká, spočívá v tom, že přijít o práci je tady ve skutečnosti ten nejmenší problém. A stejné je to i se zbytkem povídky, kde se zejména řeší především to, jak negativně ovlivnila Řehořova proměna ekonomické zázemí jeho rodiny, která až doposud žila jen z jeho kapsy. Závěr povídky odhaluje, jak se Samsova rodina vypořádává s neočekávanou finanční tíží. Otec, matka a sestra si musejí najít zaměstnání – do té doby ani jeden z nich nepracoval – a uskromnit se v menším a levnějším obydlí. 

Z materiálního hlediska se zde nakonec nic tak zásadního neodehraje. Celá zrůdnost čpící z povídky však spočívá v tom, že předmětem zájmu zde není skutečnost, že Řehoř Samsa už není člověkem, nýbrž že nedokáže vydělávat peníze a pro svou rodinu se tak stává přítěží. Proměna zde nepředstavuje problém existenciální, nýbrž existenční. 

Hlavně zůstat člověkem

Text Proměny nenabízí kauzální vysvětlení Samsovy metamorfózy a ani to není pro vyznění povídky důležité. Pojďme ale chvíli pracovat s tím, že – jak se Řehoř sám domnívá – je zde příčinná souvislost mezi proměnou a přílišným lopocením. Tedy že přes samou práci, orientaci na zisk a blahobyt přestal být člověkem. Jakmile se tak stane, ztrácí naději pro úspěch v kapitalistickém soukolí, pozbývá životní smysl, jenž je v jeho okolí obecně přijímaný, a místo toho, aby se snažil přijít na to, proč se mu najednou život ze dne na den převrátil vzhůru nohama a co mu tím chce universum sdělit, volí raději dobrovolnou smrt vyhladověním. 

Kafka do své povídky vložil chladný kalkul a přízemnost měšťáckého prostředí, v němž sám coby úředník a syn obchodníka žil. Domnívám se, že tento výklad Kafkovy povídky funkčně koresponduje s naší dobou orientovanou na úspěch, ve níž je pro člověka, který přistoupí na její pravidla, velmi snadné, aby sám o sobě nabyl dojmu, že patří mezi nuly, lůzry a poražené. Loni na podzim jsem se potkal s člověkem, který následoval Řehořův osud. V říjnu nastoupil do firmy, kde pracuji. Po dvou týdnech jsem ho přestal vídat. Dověděl jsem se, že beze slova zmizel a poté i, že dokonce spáchal sebevraždu a že už tedy do práce nepřijde. Dle dostupných informací měly na jeho odchod zásadní vliv právě ekonomické problémy. Jako by ho neschopnost seberealizovat se ve světě úspěchu přiměla k myšlence, že je lepší nebýt. 

Vyhnání z Ráje

Osudy těchto dvou ekonomických sebevrahů demaskují současné nastavení společnosti uctívající „náboženství ekonomie“ a ukazují, jak snadno lze pozbýt smysl, bude-li člověk svůj život vyměřovat takovýmito hodnotami; a nemusí zrovna v jeho životě dojít k proměně v „nestvůrný hmyz“, může se stát něco mnohem všednějšího, co člověku znemožní naplňovat svůj domnělý smysl směřující k vysněnému blahobytu. Kafkova povídka tak stanovuje myšlenku, že je třeba stavět svůj život na pevnějších hodnotových základech, než jsou materiální hodnoty. 

Když jsem četl knihu Bázeň a chvění od dánského myslitele a teologa Sorena Kierkegaarda, vypsal jsem si z ní větu „Všechno je k dostání za tak směšnou cenu, že je otázka, zda ještě někdo má chuť kupovat.“ Citaci z Kierkegaarda lze taktéž vztáhnout k našemu kontextu – koupit si dnes můžeme téměř všechno, pokud na to máme dostatek peněz. A peníze, ty se dají také nějakým způsobem sehnat. Buď si můžeme půjčit od banky nebo jsme ochotni se s vidinou lepší budoucnosti dřít třeba dvanáct hodin denně. 

Tak snadno se dnes nakupuje, že nedostatek už ani nelze vnímat jako překážku. Pokud je ale všechno tak snadno dostupné, má vůbec smysl přisuzovat materiálním statkům takovou váhu? Samozřejmě, že máme chuť dál nakupovat. V životě spotřebitele však není nic pevného a trvalého, pouze trvalý neklid, jenž nikdy neskončí ve spokojeném spočinutí. 

Podle Bible byli nejšťastnějšími lidmi Adam a Eva, protože měli v Ráji vše, po čem srdce toužilo. Nebylo zde nedostatku; ten přišel až po prvotním hříchu a následném vyhnání. Smysl, který si máme vzít z neutuchajícího nedostatku, je ten, že nikdy nebudeme mít všechno, po čem toužíme; že se na tomto světě nikdy nepřiblížíme Ráji, prvotnímu stavu, zlaté éře...i kdybychom pracovali třeba dvacet hodin denně. 

Kafka v Proměně vznáší otázku, kdy a za jakých podmínek se už nevyplatí v životě pokračovat a raději dobrovolně kapitulovat. Odpověď zní, že pokud hodláme svůj životní směr budovat na materiálních základech, můžeme to rovnou vzdát, protože ty neustojí větší otřes či fatální zásah do života. Kafkova povídka – a koneckonců i poslední uplynulý rok – ukázali, že v situaci, kdy se člověku převrátí celý jeho dosavadní svět a všechno, čemu věřil, a všechno, do čeho vkládal naděje, ztratí smysl, je důležité mít nějakou hlubší jistotu v opěrném bodě, jenž mu umožní pokračovat dále z místa, kde to Řehoř Samsa musel pověsit na hřebík.