Pan filosof zapomněl dodat, že kromě začátku, prostředku a konce by věta měla mít i jakýsi smysl.

Myslím si to samé. Někteří lidé moc nedbají na to, jakými slovy vyjadřují svoji myšlenku.

"Tohle pro mě není žádný pes" není sice správně (čivava pes JE), ale každý, i ten majitel čivavy, by měl porozumět, co tím majitel dogy sděluje. Sděluje to, že on má rád velké psy, ne ty malé tajtrlíky. Spíše mě vadí to, proč majitel dogy nerespektuje city majitele čivavy a nepopíše svůj postoj zcela správně, například: "Já mám raději velké psy". A rozhovor tím může pokračovat. Majitel čivavy například může namítnout, že větší pes by se mu nevešel do malého bytu a že je rád, že má čivavu, vždycky měl jen čivavy, a majitel dogy může odpovědět, že mu doga hlídá barák atakdále atakdále... Než trapně mluvit, že čivava není pes, je lepší nemluvit vůbec. Teď mě napadá, proč lidé v dnešní době spolu tak málo mluví. Sousedé se kolikrát sotva pozdraví. No protože to neumí.