Bůh, kapitalismus, pštros a video

Zamyšlení nad kultovním filmem Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992) a jeho možným smyslem pro současnou dobu.

Československý film Dědictví aneb Kurvahošigutntág byl natočen po revoluci v roce 1992. Několikrát je zde referováno o změně státního uspořádání a jsou zde taktéž zobrazeny charaktery, které se ke konci socialistické éry staví rozdílně. Bohumil, hlavní postava filmu, apeluje na své kolegy, aby “byli rádi, že už je to za nimi”. Jeho kolega dřevorubec se naopak holedbá, že “byl komunista, je komunista a bude komunista”. Dokonce i samotný film jako celek jako by zdánlivě divákovi předkládal názor, který by se dal označit za kritiku hromadění majetku. 

Na dějové přímce filmu můžeme pozorovat dvě změny stavu věcí: Bohumilovo zbohatnutí – změnu stavu z chudoby do blahobytu – a poté opětovnou ztrátu majetku. Tyto dvě hlavní události jsou zasazeny do identického prostoru, kterým je Bohumilovo stavení. Po zbohatnutí do něj přibyde bázen v zemi, luxusní postel, televize se satelitním přijímačem atd., ale jinak se tato žalostně vyhlížející barabizna žádným výrazným způsobem nepromění. Možná kvůli krátkému časovému trvání Bohumilova bohatství, možná kvůli ilustraci toho, že s nabytými penězi se život zásadnějším způsobem nepromění, protože věci stále slouží k tomu stejnému; dům například k tomu, aby poskytl člověku přístřeší a útočiště. 

Pohleďme nyní na tyto dvě dějové peripetie v tom smyslu, jak se spolu s nimi proměňuje hlavní postava, Bohuš. Asi nejdůležitější scéna ze stavu před zbohatnutím je, když napilí dřevorubci během pracovní doby leží s naprostou spokojeností v trávě a Bohumil začne opěvovat krásy přírody; žádná žízeň po moci ani po bohatství z něj nevyzařuje, jen čirá radost. Z této scény i z těch předcházejících je patrné, že mu nic nechybí. V hospodě pronáší větu:“kde bysme vzali peníze?”, jako by mu vůbec nevadilo, že nemá ani na zaplacení útraty. Má kolem sebe totiž přátele a pivo mu točí žena, která je zároveň jeho milenkou. Má opravdové “bohatství”. 

Bohumil s nabytými penězi o toto zmíněné “bohatství” svou vlastní vinou přichází. Po první změně stavu se najednou peníze – doposud okrajová záležitost – dostávají do centra dění. Bohuš ale zjišťuje, že přátele si nemůže koupit penězi, protože ti v jeho chování začnou pociťovat sklony k despocii (“taky bych dělal machra, kdybych dědil”). Výčepní Vlasta už mu není dost dobrá. Narazí na prostitutku Irenu, nabídne jí blahobyt a ona přijme. Jakmile však dojde ke druhé změně stavu – opět bez bohatství –, Irena se balí a nereaguje ani na Bohumilův apel, že “ji ma rád i bez peněz”. Zjistí, že ani lásku si nekoupí penězi; za materiální hodnotu lze totiž opět směnit jen materii – v tomto případě tělesnou lásku.

Bohumil ale není špatný člověk; má například sociální cítění s ostatními obyvateli vsi i se zaměstnanci cihelny náležící k jeho majetku. Je také už od počátku filmu zobrazen jako křesťan, který počítá s tím, že dění na světě řídí Bůh. Věřit je pro něj něco naprosto přirozeného, což více než dobře ilustruje legendární hláška, jíž Bohumil v restauraci spraží manželku doktora Ulricha. V té hlášce (“Však vašu p**u jsem taky neviděl a věřim, že ju mate.”) se zrcadlí jednak Bohumilova prostota, a jednak nesmírná duchovní hloubka. Bohumil věří, že Bůh – ať už je podoba stvořitele a hybatele dění na zemi jakákoliv – sestrojil svět jako dokonalý systém; i doktorku Ulrichovou stvořil jako ostatní ženy a nadělil jí tedy stejným dílem. Dále si vzpomeňme na scénu, kde Bohumil, zjistiv, že jeho majetek čítá miliony, vyběhne z taxíku do pole, děkuje Bohu a ujišťuje ho, že “věděl, že je”. Jakmile ho o bohatství Bůh zase připraví, setkává se s andělem – poslem božím – a zjišťuje, že dění v tomto fikčním světě opravdu řídí Bůh (“já vím, Bohumile, já vím”), který se snad i baví tím, co se stane, když nadělí člověku jmění a poté ho o něj zase připraví. 

Etickou výpovědí filmu tedy není, že kapitalismus je apriorně špatný, jen jsou vedle něj stavěny opravdové hodnoty. Film je zasazen do porevoluční doby, kdy bylo možné poměrně rychle zbohatnout, ale poukazuje také na zhoubný vliv bohatství na člověka. Zároveň i ukládá diváku nutnost zůstat dobrým člověkem ať už díky křesťanské víře jako v případě Bohumila, nebo díky čemukoliv jinému, co posiluje víru v lidskost; jenom ne víru v ekonomiku. Toto sdělení filmu je naprosto aktuální pro současnou západní civilizaci, která pro samé ždímání ekonomiky zapomněla na to lidské. Film jako by předvídal současnou převahu materiálna na úkor duchovna; ekonomické prosperity na úkor humanity. ("Tak, a teď si vás koupím všecky!”)