Zobrazit příspěvky: Doporučované Všechny podle vláken Všechny podle času

E33v47a 40S47v58o68b62o68d91o24v98á 2153932421255

Pohled na výsledky občanské války v USA je dvojí. Reprezentují ho Harriet Beecher-Stoweová a Margaret Mitchellová (a odmyslíme -li si v obou případech sentimentální fabuli, reálie hovoří jasně).

0/0
doporučit
11.2.2019 17:01

L52u72d58ě86k 43T67o96n10d11r 3321292842325

"Jsou náboženství dobrá, nebo špatná?"

Je třeba náboženství rozdělit podle toho, na jakých základech a principech stojí.

"Abrahámovská" náboženství - judaismus, křesťanství a Islám - vycházejí ze stejného základu a podobných principů. Racionalita, logika, lidské myšlení je v nich potlačeno takřka na minimum a posuzování "dobra a zla" v nich probíhá na základě porovnání s "božími příkazy". Člověk nedostal rozum na to, aby zákony vymýšlel, ale aby jen dokázal rozumově nalézt ten "správný paragraf v božím zákoníku".

Proto také judaismus, křesťanství a islám jsou - byly a navždy budou - zdrojem nejen "dobra", ale i "zla". Historie to spolehlivě potvrzuje:

Staří Izraelité sice dostali od boha "Desatero" (nezabiješ, neukradneš...), ale v zápětí je stejný bůh poslal do země zaslíbené, kde izraelité vyvraždili původní obavatelstvo, včetně žen a dětí (nezabiješ), a jejich majetky rozkradli (neukradneš), jak se tím sami chlubí v Tóře. A bylo to možné proto, že nerozhodoval rozum, logika, ale obojí se dělo na příkaz stejného boha.

Křesťané ve středověku páchali ukrutnosti a ohavnosti, které jim sice zakazovala Ježíšova přikázání, ale patřičný "paragraf" ospravedlňující toto zlo církev vždy spolehlivě našla ve Starém zákonu (upalování čarodějnic, vraždění odpadlíků od víry, násilné šíření víry mečem...)

A islámští teroristé mohou existovat také jen proto, že si dokážou najít "správný paragraf" v božích zákonech v Koránu. A hned můžou s klidem vyrážet na "džihád"...

0/0
doporučit
11.2.2019 14:02

L24u98d85ě85k 93T75o13n84d18r 3201722242645

Principiálně zcela odlišné je východní náboženství - Budhismus. Stojí na zcela odlišném základu. Na rozumu a logice.

Budhismus nemá žádného "boha", který by sesílal zákony a přikázání. Dá se říct, že budhismus je postaven přibližně na Kantově "kategorickém imperativu" (i když chudák Kant to vymyslel, až 2.000 let po Budhovi :-))

Pokud člověk uvěří dvěma základním principům (v tom je budhismus náboženstvím), pak nemůže konat zlo. A nepotřebuje k tomu žadné "svaté knihy" ani církevní vykladače "božích zákonů".

Pokud příjmu za svou víru zákon "karmy" - co zasadíš, to sklidíš... jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá... - pak budu vědět, že spravedlnosti bude vždy učiněno za dost a nemám se před ní kam schvat. Když budu vytvářet "zlo", zlo se mi také vrátí. Když budu vytvářet "dobro", dobrem budu odměněn...

A pokud příjmu za svou víru i zákon "reinkarnace" - že tu nejsme jedou, ale stokrát a tisíckrát ve věčném koloběhu životů - zrození a umírání - pak opravdu nemohu jednat jinak, než konat "dobro", protože nemám kam utéct před důsledky svých činů. Když ne v tomto životě, tak si to vyžeru v tom příštím určitě...

Proto na otázku "jsou náboženství dobrá, nebo špatná?" se dá říct jen: "jak která". Náboženství nadřazující slepou víru a poslušnost plodí nevyhnutelně i zlo. Náboženství, kde jsou rozum a logika nadřazeny věroučným částem (dogmatům) mohou zlo spolehlivě blokovat a nevytvářet.

0/0
doporučit
11.2.2019 14:06

L86u42d87ě13k 76T75o85n15d35r 3191382882765

Problém Kantova "kategorického imperativu" je v tom, že je paradoxní. Pozitivně funguje pouze jen do určité míry "nasycení" v hlavách obyvatel.

Ano, je fajn a všeobecná výhoda, že nekradu, protože jak by to vypadalo kdyby kradli všichni. Nedalo by se v tom žít. A nekradu taky proto, že věřím, že se tak budou chovat i ostatní.

A to je ten paradox. Pokud se tento mem "nekrást" rozšíří do velké části obavatelstva (nebo i většiny), tak se naopak logicky začne vyplácet krást a podvádět ! Racionální logika říká, že pokud většina nekrade pak získám, oproti této většině, obrovskou výhodu a možnost obohatit se tím, že budu krást. Jejich důvěra a víra mi to bezpečně umožňuje. A pokud budu opatrný a "nechytí mě" tak můžu parazitovat čím dál víc, čím víc se bude zvyšovat počet lidí věřící v "kategorický imperativ"!!

Současný svět okolo nás je toho důkazem. Politika je přímo čítankovým příkladem, že se takové chování vyplácí a jsou úspěšnou strategií.

A tento paradoxně platí inaopak. Pokud se lidé přestanou chovat podle "kategorického imperativu", pak "všici kradnú". Ale zase jen do určité míry "nasycení". Protože, pokud každý předpokládá, že každý s kým se potkám se mě bude snažit okrást, podvést, odrbat... tak mě nikdo neokrade, ani nepodvede, ani neodrbe, protože budu pečlivě hlídat každičký jeho krok. :-)

0/0
doporučit
11.2.2019 13:22

L95u35d47ě38k 25T39o83n39d54r 3911382232215

Pozor na používání termínu "mystický". Mystický prožitek se nedá získat usilovným modlením, návštěvou kostelů nebo svatých míst, ani prováděním náboženských rituálů (i když se to tak běžně prezentuje).

Mystický prožitek může mít i přesvědčený ateista ! (Otázkou pak zůstává, jestli nad tím mávne rukou a zůstane ateistou a nebo jestli díky tomu nezačně věřit v "něco mezi nebem a zemí")

"Mystický" = osobní zážitek bezprostředního setkání s "božským".

Máte pravdu, že většina takových zážitků bude spojena s obrovskou emocí. Ale silná emoce sama o sobě nijak neprokazuje přítomnost "božského". Podle mne je podstatnou složkou to, že mystický zážitek je zároveň iracionální. Že popírá jakékoliv racionální vysvětlení (proto ho může zažít i ateista).

Z náboženství známe příběh židovského Saula, pronásledvatele křesťanů, kterého na cestě oslepila záře a nějaký hlas se ho ptal, "proč mě pronásleduješ?". Pokud bychom připustili, že to Saul opravdu zažil, pak si dokážeme představit, že prožil nejenom emocionální otřes, ale zároveň to bylo zcela iracionální, mimo jakékoli logické vysvětlení... kromě jediného... že to co pronásledoval, opravdu reálně existuje. Saul se osobně setkal s "božským". Pak je logické, žese ze Saula stal Pavel - skutečný zakladatel křesťanství :-)

Ale ať se neplácáme v nějakých náboženských legendách... Já sám jsem byl přesvědčeným ateistou. Nábožensví a nějakej bůh mě vůbec nezajímali. Ale pak se mi v určitém období života začali dít "divné věci".

Ne, nepotkal jsem anděla, ani mě neoslepila záře jako Saula :-) Ne nic takového. Všechny zážitky byly z běžného materialistického světa okolo nás. Jen měly společnou vlastnost - byli iracionální. Odporující zdravému rozumu. Ale evidentně se děly. Takže jediné možné vysvětlení bylo to "iracionální". Jako kdyby mi tím "někdo" chtěl říct: "Tak ty nevěříš že existuju? Tak já ti to předvedu" :-)

0/0
doporučit
11.2.2019 13:02

Žebříčky

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS

Najdete na iDNES.cz